Házení na terč vrhacími noži

Házení sportovní sekerou na terč

Letní biatlon

Letní biatlon je letní varianta zimního biatlonu, kde lyže nahradil běh v terénu. Druhou změnou je umístění zbraně, které si závodníci nenesou s sebou, ale zbraně na ně čekají ve speciálních stojanech na střelnici. Existují různé varianty jako biatlon na kolečkových lyžích, biatlon na kolech nebo orientační biatlon.

Od roku 2014 je Mezinárodní biatlonovou unií podporována pouze varianta letního biatlonu, při níž se soutěží na kolečkových lyžích. Tato varianta je nejbližší klasickému zimnímu biatlonu a vrcholovým sportovcům proto nejvíce pomůže při přípravě na zimní sezónu.

V Česku má však varianta s klasickým během velkou tradici – jak mezi dospělými, tak mezi mladšími sportovci (závodů ve všech věkových kategoriích se každoročně zúčastňuje kolem 550 sportovců).[1] Český svaz biatlonu proto přijal nová pravidla pro podporu této formy letního biatlonu.

Lukostřelba

Lukostřelba neboli střelba z luku je praktické lovecké a vojenské umění a z něj vzniklé sportovní odvětví, jehož tradice je stará desítky tisíc let. Jedná se o samostatné sportovní odvětví respektive o specifický olympijský sport. Je také národním sportem v Bhútánu, státu v jižní Asii.

Obecně lze dnes lukostřelbu zařadit do sportovních činností, jejichž cílem je střílet co nejpřesněji z různých vzdáleností do terče a zásahy získat co nejvíce bodů.

Paintball

Jedná se o bezkontaktní adrenalinový sport, při němž je k vyřazení protihráčů používáno zbraní, které střílejí želatinové kuličky ráže 0,68 palce (1,73 cm). Tyto kuličky jsou ze zbraně vypuzovány expandujícím stlačeným vzduchem nebo CO2. Kulička je tvořena pevnou skořápkou na bázi celuloidu, který se používá při výrobě potahovaných pilulek. Uvnitř obsahuje kulička netoxické vodou rozpustné barvivo rozličných barev. Při zásahu cíle skořápka kuličky praská a okolí zásahu je potřísněné barvivem. Tímto způsobem je zasažený (označený) hráč vyřazen ze hry a odchází mimo hřiště do předem určeného prostoru. Zbraně mohou v závislosti na typu zasahovat cíle až na 50 i 80 metrů. Standardní rychlost kuličky v momentu, kdy opouští hlaveň (úsťová rychlost), je 300 fps (stopy za sekundu). Zbraně mohou být upravovány i na rychlost vyšší. Paintball se hraje na hřištích, která se nacházejí dle typu hry ve volné přírodě (military paintball) nebo na vyhrazené ploše (sportovní paintball).

Střelba z profesionální kuše

Kuše, také samostříl (zastarale lučiště), latinsky Arma diaboli (tj. ďábelská zbraň) je střelná zbraň, vystřelující mechanickou silou speciální šípy s kovovými šipkami. Kuše sehrála velkou roli jako vojenská zbraň ve středověkých válkách. Jako lovecká zbraň se používala až do 18. století. V malé míře se užívá dodnes.

Střelba ze vzduchových pušek s optikou

Sportovní střelba je sportovní odvětví zahrnující více disciplín, při kterých se sportovec snaží výstřelem ze střelné zbraně zasáhnout co nejpřesněji cíl. Pro úspěch je rozhodující přesnost, u některých disciplín v kombinaci s rychlostí. Některé střelecké disciplíny jsou zařazené do programu olympijských her.

Kromě individuálních disciplín je sportovní střelba také součástí několika víceodvětvových sportů – moderního pětiboje a biatlonu.

Střelba ze závodního praku

Prak je jednoduchá a velmi levná střelná zbraň vymršťující projektily s využitím lidské síly, přičemž využívá buďto odstředivé síly nebo síly akumulované v pružných částech praku (tzv. vidlicový prak).

Ve starověku i středověku byl odstředivý prak běžně používán nejen jako masově používaná zbraň chudých, ale i v armádní výzbroji. Vrcholu svého významu dosáhl v době antiky, v řeckých a římských armádách.

Závodní střelba z foukaček

Foukačka je jednoduchá zbraň. Jedná se o tenkou a dlouhou trubici, která slouží k vystřelování lehkých šipek nebo šípů. Střelec fouká na jednom konci do duté trubice a druhým koncem vyletí šipka.

Pro zvýšení efektivnosti jsou šipky často napuštěny jedem. Nejznámější šípový jed v Jižní Americe je kurare, často se používá také batrachotoxin, získaný z žab pralesniček. V jihovýchodní Asii se používá rostlinný jed upas.

Foukačku používali pravěcí lovci velmi často, dnes ji můžeme vidět zejména mezi jihoamerickými indiány deštných pralesů, v jihovýchodní Asii a na Borneu. Znají ji také indiáni z jihovýchodu Severní Ameriky, zvláště Čerokíové a Čoktové. Ve středověku byla rozšířena i v Evropě, kde byla používána ke střílení drobných ptáků, později spíše jako dětská hračka (o čemž svědčí i Komenského Orbis pictus). Ve staré češtině byla nazvána polzor nebo plozor, což je zkomolenina z německého Blasrohr.

Kontaktní formulář
Opište výše uvedené slovo. Toto je pouze kontrolní mechanismus proti SPAMu. Děkujeme
close